8. 9. to se jako můžu vyspat?

Ráno mi snídani donáší tříletej bratránek. Nějak kecáme s jeho mamkou a pak mizim ven. Sedíme před barákem a já usínám. Proto se zvedáme a padáme do krámu, u kterého potkávám octa. "Dobjej" pozdraví mě, mávnu na něj a on dodá "Nevidělas mě", neboj. Jdeme ven, potkáváme hada, Denisa ho ukamenuje a já mezitím sedím na hřišti a pozoruji mraky. Potom přijdou kluci, tak si sedneme jinam, chvílu s nima pokecáme a zase mizíme. A takle je to vlastně celý den, pokaždé, někde jinde potkáváme kluky - ty samé. Nakonec si s nima kopeme na hřišti.
Jdu na skok domů a vypadne ze mě otázka "kde je ocet?" matka mi odpovídá, že prý asi v práci. "Aha, já jenom, že jsem ho neviděla u krámu" chytám výtlem a ségra říká to samý.

Měli jsme si jít do hospody na dvůr jít opejkat buřty. Tak tam jdu, ale jim se nechce, tak jim ukradnu skoro dvouročního bratránka a nesu ho na krku pryč. Celou cestu ho učím říkat mé jméno. Nakonec z něj vypadne něco jako "mňamina" což se docela podobá mému jménu. Mám radost a jdu si s ním kopat. Asi po dvaceti minutách ho odnáším zpátky, ale dostávám toho druhého. Tak se ve třech vydáváme do boudy, kde sedí Denisa a kluci. Chvilku sedíme a čekáme, až se jejich máma vrátí, potom už je odevzdávám nadobro.

Pupísek~
Mňamina!:D

Večer si deme sednout k Dadle, prostě sme s pinďatama celej den, domu se dostáváme okolo desáté a já padám únavou.
Uvidíme, co prožiju dneska :')
Em.