Blogger Widgets

Stránky

neděle 30. září 2012

sobota + neděle.

Sobota. Ráno. Ach bože kdo to slovo vymyslel? Vstávačka v devět. Fajne.

Ani nevím v kolik sem vypadla ven, ale vypadla. Bylo to fajne, žrádlo, pití, smích, historky, nostalgie.

Jdeme pro jedno cédko. Potkáváme jednoho starého chlápka. Proč už nechodíš na šipky? AUFKM?

Celej den se vyvíjí nějak v klidu. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsme venku i s mojí ségrou. Sbíráme ořechy. Wait. Vlastně sbírají. Já jen házím klackem. Když už nasbíráme půlku igelitky jdeme se projít. Zakotvíme na jednich z našich oblíbených místech. Na schodech bývalého kina.

Sedíme ségra s Denčou chroupou ořechy a já přemýšlím nad tím kolik mě doma ještě čeká práce než se vrátí máma.

Jdeme dolů do vesnice. Prohlížím si oblohu, nádherné červánky nádherné nebe. Začnu ječet, řvát a křičet, že doprdele strašně chci ten foťák.

 Doma uvařím tři večeře a zapomínám na kafe, kvůli kterému rázem dostávám vynadáno od mámy. Fajne.

Chce si udělat super večer, jelikož táta zůstal u jeho švagra. Fajne. Najednou zbystřím, že v telce dává HP. Sorry mami, lehnu do postele, čumim na telku. Přijde matka a začne mi vyčítat, že se jí nevěnuju. Jáj sorry mámo. Čumim na hp.

Dokoukávám ho do konce, ale potřebovala bych sirky mezi oční víčka. Chce se mi spát, ale spánku se mi nedostává. Přepínám kanály. Váu dává White Collar. V českým znění, to mě nebaví. Neva dokoukávám ho do konce, přece jenom je tam Neal. A usínám.

Neděle. Ráno v 9:51 mě budí telefonát od mamky. Spíš? Odpovídám pouhým mhm. mhmhmm. Víš co? Já zavolám za chvílu. Fajne.

Ráno pak už probíhá v klidu, nechce se mi vylízt z vyhřátého pelíšku. Nakonec musím, beru prášek, chvílu čekám, na 30 minut tý doktorce fakt jebu. Mám hlad, beru perník, lehnu s ním do postele a užívám rána.

Vypadnu k davidovi zkouknu nějaký seriály a po chvilce vypadávám ven.

Ježíší zase ořechy? Zase ségra? Stereotyp.

Denča si chce u nás na netu vyzkoušet jakýsi testy, kvůli autoškole, fajn pustím jí k tomu. Místo testů se obě stáváme závislými na badoo. Neva no, lehnu si do postele s mobilem a Denča sedí u Davida. Začne na mě řvát, že má 50 bodů z 50! Váu! Po druhé jí chybí jeden bod, aby uspěla. Ale což, stejně jí moc neevnímám, koukám, na nekecej a pádluj dvojku. Jo, celkem se do toho zažírám. Ve čtvrt na pět mi volá Da. jestli nechcem zajít na kafe.

V pět se zvedáme a odcházíme k ní. Fajne, kafčo, děti, náladka. Kartičky, samozřejmě nesměj chybět.
Zvedám se, že půjdu domů, J. začíná brečet, že nemůžu. Nakonec to nějak přežil.

Zbývá mi něco okolo 50 minut do mámina příchodu, musím se umýt, najíst, udělat si tašku, uklidit byt a na nic nezapomenout, nepovede se mi to, ale co.

Na ničem už přeci nezáleží, zítra se mi tam extrémě nechce.
Chci být nemocná, chci ležet, zabalená pod dekou, koukat na filmy a smrkat.
Sakra je to tak těžký, někde chytnout nemoc?
Zduř s vámi,
Em.

Žádné komentáře:

Okomentovat