Je zajímavé jak se všechno dokáže v jednu chvíli totálně zesrat. Jednu minutu sedíte u počítače a domlouváte si nejlepší ředitelský volno ever a další minutu se hádáte po telefonu s tou samou osobou a z úžasného ředitelského volna se stane naprostý propadák proválený doma. Yep, kdo by čekal, že ty nákupy, co jsme plánovaly 8765678 let nakonec kvůli počasí nevyjdou. We never get what we want, do we?
Moje ředitelský volno - můj krásný pondělek - vypadal velmi jednoduše. Vstala jsem kolem osmé - díky rodičům, kteří se divili, co dělám doma - a tak jsem zapla Davida, na Castlea sem neměla náladu a tak sem si pustila jisté anime o upírkách. Od toho jsem posléze upustila a zavrtala se do facebooku. Stále jsem ležela v posteli a tak nějak jsem si užívala pocitu, že nikam nemusím, že můžu proležet celý den. A tak se i stalo. Ovšem nic nemůže být awesome a tak Míňu chytl neskutečný headache, z postele vylezla, aby si uvařila teplou polívku. Ovšem v pyžamu zůstala až do pěti hodin, kdy jí kamarádka zavolala, že se jde ven. Ano, ven se nešlo, převlíkla jsem se zbytečně. Neštve mě jak jsem ten den strávila, jen mě mrzí, že to mohlo být lepší, s lidmi, co mám ráda.
Ale copak dnešek. Zkrácený vyučování díky maturitám? Proč ne! Dvě matematiky za sebou? Hell no! Tři písemky za den. Matika, fyzika, IVT. Všechny sem totálně podělala. Ale who the fuck cares? Všichni to moc hrotí.
Není nic lepšího, než přijít do busu, nemít si kam sednout, tak stát u tyče hned po ránu, jako nějaká šlapka. A pak si vzpomenout na super funny storku, která se stala s mojí ženou. 31. únor, že? Jep, vážně fajné dostat výtlem v autobuse, když tam sem sama u tyče a všichni se na vás otočí.
Odpoledne jsem šla s rodiči na oslavu 83. narozenin mé prababičky! Babička krásně chodila po bytě, dělá mi neskutečnou radost. Budu mít nejspíš super modříny. Taky jsem měla lízátko ve vlasech - díky Járo. Zažila jsem tam fakt fajn věci. I když jsem půlku svého pobytu tam strávila v dětském pokojíku s dětmi, protože, protože, protože, chtěly abych tam s nimi byla! Sou to šmoulové!
Děda mi přivezl mrtvé brouky pro můj projekt do školy! Nemohla jsem se jich nabažit. Normálně před pavouky utíkám, ale když tam tak leželi v té krabičce od ramy, měla jsem nehoráznou chuť posypat jimi sestry postel, třeba bych spala sama v pokoji! Dobře, to by bylo až moc kruté.
Ovšem díky dědo, že si mi je celý rok sbíral, už jenom pojmenovat a přilepit na polystyren.
Tak prý je jedenáct hodin, jestli bych nechtěla jít spát, ne, nechtěla, ale pudu mami, neboj.
Ráno chci vstát, i když zítra se mi do školy nechce, komu by se chtělo. Zítra výtvarka možná venku. Can't wait.
Hate y'all, bye bye.
Žádné komentáře:
Okomentovat