Blogger Widgets

Stránky

středa 5. února 2014

nemám název.

Ahoj.
Za ty dva měsíce, co sem si tu vypsala duši, se toho stalo dost. Byly Vánoce! Víte to vůbec? Nejlepší Vánoce ever. Sice byly bez táty takový divný, ale byly to tak krásný Vánoce díky tomu mýmu Kočičákovi, že si nemůžu stěžovat na žádnou chvilku.
K Vánocům můžu leda tak říct, že mi je můžete kurevsky závidět, a že mám nejúžasnějšího muže.

No ono, když ti chlap složí a nazpívá písničku o tom, jak tě miluje, tak tě to dostane, že jo. Dodneška si jí aspoň jednou pouštim! Cuz luv it!
Ségra dostala tablet, asi po dvaceti minutách už sem ho měla v ruce a stahovala si tam hru, kterou hrajeme s cápkama ve škole. A stala sem se na tom totálně závislá, že jo. Když je to tak super hrá! Musim našetřit na tablet.


Musím se vypsat o jednom úžasném čtvrtku. 26. prosince jsem přijela za nim vláčkem brzo ráno od babičky. Když jsme prováleli půlku dne v posteli, najednou vyskočil z postele, řekl mi, ať se ani nehnu a odešel. Po dvou minutách se vrátil, vzal klíč a se slovy "Ne, že bych ti nevěřil, ale pro jistotu" mě zamknul v pokoji a odešel. V tu ránu sem zapla Hybíška a hned sem psala Keně, že sem u úžasňáka, že mě zamknul, a že pro mě připravuje asi Dexter's room, a že se bojim, že mě určitě zabije. Napsala jsem jí proto i dopis na rozloučenou.
Drazí přátelé,
všechny sem Vás do jednoho milovala. Vážně nevím, co se bude dít za 5 - 10 minut. Nevím, jestli tohle přežiji. Pokud sem to nepřežila, čtete si tenhle dopis. A chci Vám všem říct, že až na vyjímky ste všichni úžasný *-* a neměňte se!
Notebook odkazuju sama sobě, chci ho s sebou do hrobu. Zbytek si rozeberte.
Notebooku, bylo úžasné s tebou strávit celé dva dny.. moc jsme se nepoznali.. ale i tak jsi pro mě skvělej kamarád:)
Chtěla bych poprosit Maky, aby mi slavnostně zahrála na pohřbu "Sad Violin" na housle.
Dále bych také chtěla, aby na mém pohřbu nebyli tito lidé: Já.
Love y'all Mína.
 Z chodby vycházely vážně divné zvuky, ale předtim mi řekl, že jestli něco uslyším, ať se nerozptyluji. Snažila sem se, fakt to nešlo. Za pár minut vylez, celej zpocenej. Odvedl mě do koupelny, kde bylo šílený vedro, tma, světla svíček, lístky růží everywhere, napuštěná vana s pěnou, hrály moje oblíbený love songy a čekala tam na mě růže. NO, NEMILUJ HO!
Celý den byl na mě děsně tajemnej, takže mě snad ani nepřekvapilo, když mě donutil oblíknout se a zatáhnul mě na večeři do restaurace. NO, NEMILUJ HO!
Po večeři mě zavedl na takovej plácek, kde je všude křoví. Člověk by už žádný překvápko nečekal, ale on je tak úžasnej, že i tam jedno vytáhnul. Vážně sem se bála, že mě jde do toho křoví zase hodit, jako minule. Ale vytáhnul z křoví nějakou tašku, z ní vyndal dlouhou prskavku, zapálil jí, spolu sme jí drželi a něco si přáli. Pevně věřím, že nám oboum se přání vyplní. NO, NEMILUJ HO!
Byl to strašně krásnej den a já si nemůžu ani v jednom ohledu stěžovat!
Pak mám taky v čestvých vzpomínkách takovej nemožnej den. Protože, to bylo prostě nemožnýý!!! :DD

Taky sme byli v aquaparku! Bylo to fáájn *-* a kolik, že sme těch bazénů dali? 50? hh. Taky sme byli v tý místnosti v tý.. no však víte, v plynový komoře! Fuj. Hh.

Jeden pátek sme si sedli do hospody, miláček uzavřel různý sázky a druhej den sme jeli na hokej. Do Varů na Energii *-* a Slavii. Protože je miláček sdrcem i duší slávista, tak samozřejmě obmotal krk slávistickou šálou, ale kvůli mně si sedl mezi Energetiky. Vypadal tam divně, ale co, za náma seděli dokonce němci. Slavie nakonec vyhrála, ale tak co, že jo, podplacený sudí, taky sme je nechali a ták. No a tím miláček vyhrál sázky, že jo.

Ve čtvrtek tu byl táta. Vidět ho po půl roce bylo divný. "Jdi za nim do obýváku" řekla mi mamka, tak jsem šla. Táta tam seděl na tom gauči, měl ten svůj hrneček a míchal si to kafe. Na pár vteřin, možná i minut, jsem uvěřila, že můj táta nikdy neodešel, vypadalo to tak reálně, ta představa, že sem jenom přišla ze školy a on tam sedí a pije si kafe. Jakoby se nic nezměnilo, ale obláček představy zase rychle vyprchal a já si uvědomila, jak to doopravdy je. S mámou se málem i rafli. Zeptal se mě na něj. Pozdravil se ségrou, slíbil mi auto a zase jel. A když se mě někdo zeptá, jaký sem z toho měla pocity? Nevim, fakt nevim.

Ve škole sem se trochu zhoršila, co si budem nalhávat. Sedm trojek, napomenutí učitele a třídní důtka. Hm, hm. Sešity sem vyměnila za Hybíška a většinu času trávim na skypu nebo na twitteru. Pokud mi teda prófa nepřikáže, ať to zaklapnu.

Začala sem dělat na ročníkovce! Dokonce už mám asi i půlku. Buďte pyšníí, že jo.

Seriály? Konečně sem dokoukala GoT! Neska sem postahovala TCD, co ještě nemám dokoukaný, každopádně mám toho dost, ale teď dokonce i čtu. GoT, samozřejmě a baví mě to, jen je to dloouhýý. Pfft. Ale já to dočtu! Hh.

Prožila sem asi nejhorší 4 dny v mym životě a nejhorší je, že sem si neměla s kym promluvit.. Gah.
Je jedenáct hodin a mně už to vážně nemyslí, nevim, o čem se tu rozepsat, nebo možná vim, ale to chci udělat jako samostatnej článek. Mhhhhm.
On je teď v práci, chybí mi a já asi pudu spát.
Zdar.

Žádné komentáře:

Okomentovat